Co mají společného ekodesign a vytápění?

Když někde zazní pojem ekodesign, většina lidí si podvědomě začne představovat zelené výrobky. Buď jsou to doplňky v světlezelené barvě nebo jsou zelené ve smyslu jejich dopadu na životní prostředí. Zjednodušeně se dá říci, že pravdou je to druhé tvrzení. Co to vlastně ten ekodesign tedy je?

Svět se zelená

V období posledních desetiletí se spotřebitelé v civilizovaném světě začali stále častěji zajímat o to, jaký mají jejich věci  vliv na životní prostředí. Nejednalo se pouze o to, zda je výrobek z přírodních materiálů. Zákazníci se začali zabývat i tím, zda je provoz výrobku ekologický. Případně chtěli vědět, jak se jejich věci po skončení svého životního cyklu zlikvidují. Dnes jsou tyto otázky zákazníků poměrně běžné. Lidé si uvědomují, že to, jaká zařízení používají,  jak je používají, i jak se jich zbavují, to vše má dopad na to, jakou zemi a planetu jednou předají svým potomkům. Vždyť přirozenou snahou téměř každého člověka je žít v dobrém a krásném prostředí. Ekodesign je cesta, kterou je možné v tomto duchu přetvářet průmysl i usměrňovat zákazníky.

Jak vzniká ekovýrobek

Designér, který se chce pyšnit navrženým ekovýrobkem, musí projektovat výrobu s co nejmenší ekologickou stopou. Provoz zařízení musí být co nejšetrnější k životnímu prostředí. Nejde tedy jen o použité materiály. Kritéria, která od roku 2015 upravuje i  evropská směrnice, jsou přesně stanovena. U topných zařízeních se počítá  s energetickou účinností, použitým palivem, na nic důležité se nezapomnělo. Když už jsme zmínili topná zařízení, jako jsou kotle, můžeme na nich ilustrovat to, o čem přesně mluvíme.

Vhodné palivo

Ekologický provoz kotle spočívá v tom, že výrobce sám usměrní své zákazníky, jaké palivo mají ve svých kotlích používat. Správně skladované kvalitní dřevo či štěpka, přímo určené ke spalování v topných zařízeních, nezatěžují odpadem okolí. V některých zemích se i ta trocha popela, která při spalování vznikne, využívá například při výrobě ekologických hnojiv. Proto výrobci doporučují využívat paliva, jejichž zásoby lze dostatečně rychle obnovovat a jejichž těžba se provádí s co nejmenšími následky pro okolí. Stále více se do popředí dostávají obnovitelné zdroje energie, jako například biomasa či sluneční energie, aby i používání zařízení pro vytápění či ohřev TUV bylo co nejméně zatěžující pro životní prostředí.

Výroba zařízení

Šetrnost k životnímu prostředí začíná již u samotné výroby. Jedná se o samotný proces, o materiálech si řekneme níže. Výroba kotlů v duchu ekodesignu vytváří  co nejméně odpadu a vypouštěných zplodin. Továrny využívají obnovitelné zdroje energie a suroviny nedopravují na velké vzdálenosti. Ano, i taková napohled jednoduchá věc, jakou je doprava materiálů a výsledných výrobků k zákazníkům, je kritériem, ke kterému výrobci přihlížejí. A méně spálené nafty také znamená méně nákladů.

Použité materiály

Ekodesignový kotel je nejenom vyroben z materiálů dostupných co nejblíže místu výroby. Tyto  materiály také musí být prvotřídní kvality. Největší odpad, kterým může topné zařízení zatížit prostředí, je ono samotné. Proto se zákazníci začali orientovat nejen podle ceny, ale zejména podle výdrže, resp. životnosti produktu. Pokud kotel vydrží dlouhá léta, spotřebitelům nepřekáží ani o něco vyšší kupní cena. Návratnost může být sice delší, ale kotel následně sám sebe zaplatí. Ušetřené zdroje pak mohou majitelé kotlů investovat do dalších zlepšení svého obydlí, jako jsou  solární panely, úpravny vody a podobně.

Zvláštní a obecné požadavky

Pojďme na to teď trochu techničtější. Ekodesign je, zjednodušeně řečeno, soubor požadavků, které musí výrobek splňovat, aby byl  energeticky efektivní a nezatěžoval životní prostředí. Evropská unie má i seznam konkrétních skupin výrobků, které, aniž by je splňovaly, již nesmějí na trh. Tyto požadavky se dělí na zvláštní a obecné. Ty prvně jmenované jsou velmi konkrétně číselně vyjádřeny. Je to například  maximální spotřeba paliva, energií  a podobně. Hranice hodnot jsou zpravidla jedinečné pro určité skupiny výrobků.

Druhá skupina požadavků je obecná. Nemá stanoveny přesné hodnoty, ale není to ani nutné. Je to například požadavek, aby byl  výrobek recyklovatelný, nebo k němu musí být připojen  návod na ekologický provoz. U jiných musí výrobce analyzovat kompletní životní cyklus svého výrobku. Je to proto, aby mohl co nejefektivněji hledat nová řešení a svůj výrobek tak neustále z ekologické stránky zlepšovat.

Co je ekodesign?

Takže co je vlastně ekodesign? Jsou to pouze technické požadavky, nebo nový směr v ekologické odpovědnosti firem? Ve skutečnosti je to kombinace obojího. Je to efektivní výroba a rozumná šetrnost při řízení zdrojů. Ty nejodpovědnější společnosti přijaly ekodesign jako své poslání a jeho požadavky zavedly do vlastních ambiciózních ekologických programů. Většina tak zašla mnohem dál, než od nich původně vyžadovalo evropské společenství.