Jak se plyn dostal do domácností
Vyžádejte si bezplatné poradenství
Struktura článku
Jeho příběh začíná už v prehistorii, kdy sice lidstvo ještě neznalo písmo, ale podle některých odborníků si všimlo, že za určitých okolností docházelo k zapálení plynu unikajícího zpod země. Pro tajemný úkaz zatím neexistovalo využití, ale dostával se do různých mýtů.
První civilizace
Podle jednoho dávného řeckého příběhu objevil jistý pastýř provádějící své povolání na svazích Parnasu zvláštní oheň. Vyvěral zpod země a profesionálnímu opatrovateli koz připadal jako hořící pramen. Řekové měli v té době tzv. temný věk, ale uměli stavět, psát a věštit. Nad tajemným ohněm postavili chrám, který proslul jako sídlo věštkyně Pýthie.
Trvalo však dalších 1 500 let, než na druhém konci zeměkoule přišli Číňané na to, že zemní plyn se dá využít ke spalování. Stopy po tomto vynálezu jsou velmi nepřesné, ale historické záznamy říkají, že dlouhá staletí před průmyslovou revolucí se v Číně využíval plyn na úpravu vody. Dělníci jednoduše natáhli bambusové potrubí od zdroje k místu, kde se vařením oddělovala sůl z mořské vody, čímž se z ní stala voda vhodná k pití. Díky hoření plynu nemuseli přikládat do ohně. Tato technologie později upadla v zapomnění, dokud nové využití plynu neobjevila Velká Británie.
Velká Británie
Průmyslová revoluce, která se zrodila na ostrovech Albionu, změnila svět. Nastartovala vědecký pokrok, který v podstatě trvá dodnes. Vědci a inženýři se v této době pouštěli do mnoha oblastí, které jim dosud upírala církev a různé předsudky. Tak došlo i na zkoumání hořících pramenů zpod země. Pustili se do toho nejen Angličané, ale i Němci či Francouzi.
Společně s pokrokem v chemii vědci brzy objevili způsob, jak by se dal využívat plyn z uhlí k osvětlování ulic. Technologie svítiplynu zaujala i britské královské kruhy. Přestože první domy a ulice měly plynové osvětlení již od roku 1785, skutečný průlom nastal až na Silvestra v roce 1813. V ten večer se poprvé rozzářila plynová světla londýnského Westminsterského mostu. Mimochodem, tento okamžik se oficiálně považuje za vznik plynárenství. Najednou chtěl mít plynové osvětlení každý, kdo neměl příliš hluboko do kapsy. A jak to bylo...
V Česku
První plynárna v Praze vznikla v Karlíně a fungovala od 15. září 1847. V ten den se poprvé rozsvítilo na 200 plynových lamp, které osvětlovaly ulice Celetnou, Karlovu, Na příkopě, Staroměstské náměstí, Mostní náměstí, Václavské náměstí, Ovocnou ulici, Nové aleje a Uršulinskou ulici (Národní třída). Moderní lampy se objevily v roce 1856, což bylo dokonce dříve než v Budapešti. Byly mnohem efektivněji než olejové a petrolejové kahance, které se používaly do té doby. Nešlo to však ještě automaticky. Lampy bylo nutné ručně ráno zažehnout a večer zhasnout, což dělali tzv. lampáři. Někteří vaši rodiče a prarodiče si je ještě budou pamatovat, protože poslední plynová lampa v Praze zhasla až v roce 1985. Svítiplyn u nás začal mizet.
Zemní plyn
Teprve později se začal využívat i samotný zemní plyn, který již nebylo nutné pracně vyrábět zkapalňováním hořlavých látek. Po druhé světové válce se stále více využíval v domácnostech, takže vlastní naleziště v Československu přestala stačit. Řešení našla vláda v Sovětském svazu, který začal dodávat plyn z vlastních zdrojů plynovodem Bratrství. Soustava se dále rozvíjela a budovala. Plynu bylo najednou tolik, že v roce 1991 ho mělo v Československu zavedených asi 60 % domácností. Toto číslo stále stoupá a plyn se nadále využívá k topení i vaření, ačkoli moderní doba se vrací zpět do historie a opět se nám o teplo začíná starat ve zvýšené míře slunce (například prostřednictvím slunečních kolektorů a fotovoltaických panelů) a různé přírodní zdroje (například kotle na biomasu).
