Hlavní znaky podlahového vytápění

U teplovodního podlahového vytápění se teplo dodává do vytápěné místnosti přestupem z podlahy. V podlaze je proto zabudovaná značná část vytápěcí soustavy. Jaké jsou další znaky teplovodního podlahového vytápění?

Z energetického hlediska se doporučuje, aby podlahové vytápění bylo zřízeno v objektu, který splňuje tepelně-technické požadavky tak, že by průměrná tepelná ztráta měla být menší než 20 W/m3, eventuálně průměrná roční spotřeba tepla nižší než 70 až 80 kWh/m2. To znamená, že vytápěná budova by měla mít malou tepelnou ztrátu.

Teplota vody v podlahovém topení

Vytápění s radiátory má běžně teplotní spád 80/60 °C nebo 75/50 °C (teplota topné vody/teplota vratné vody) při venkovní teplotě -15 °C. Podlahové teplovodní vytápění má obvykle teplotní spád okolo  35/30 °C. Je to podstatný rozdíl, z kterého vyplývá, že zdrojem tepla podlahového vytápění může být vedle kotle také tepelné čerpadlo nebo solární systém.

Trubky pro podlahové vytápění

Montáž se provádí s trubkami o různých průměrech, obvykle 10 × 2 mm, 12 × 2 mm, 16 × 2 mm, 17 × 2 mm a 18 × 2 mm. Podlahové vytápění se instaluje z trubek z vhodného plastu, z kombinace plast-kov nebo z mědi.

K běžně používaným materiálům patří síťovaný polyetylen (PE-X), vícevrstvá trubka PEX-AL-PEX, vícevrstvá trubka plast-měď-plast, polyetylen (PE-RT), polypropylen (PP), polypropylen PP-RCT (PP-RCT/AL/PP-RCT), polybutylen (PB) a měď (Cu).

Nejčastěji se používá síťovaný polyetylen a polyetylen RT, jelikož jsou cenově nejvýhodnější a kvalitou vyhovují požadavkům na teplovodní podlahové vytápění.

Topné okruhy

Každý topný okruh je samostatný celek. Ze zdroje tepla se topná voda přivádí do rozvaděče tepla. Rozvaděč se skládá z rozdělovače a sběrače. Rozdělovač je obvykle označen červeně a nalézá se v horní části rozvaděče, sběrač je pod ním.

Rozvaděče tepla se vyrábí jak pro malé domy (málo topných okruhů), tak pro velké domy (12 i více topných okruhů). Ve velmi velkých budovách mohou být i dva nebo tři rozvaděče tepla, případně více menších rozvaděčů – v každém vytápěném podlaží samostatně.

Výhody teplovodního podlahového vytápění

Mezi hlavní výhody podlahového vytápění patří:

• vytápěcí soustava nezabírá užitný prostor místnosti (je zabudována v  podlaze)
• nižší spotřeba energie na vytápění ve srovnání s radiátory
• možnost využití tepelných čerpadel a solárních panelů jako zdroje tepla, nižší teplota vzduchu než u radiátorů při stejném pocitu tepelné pohody
• lepší rozvrstvení teplot a menší cirkulace vzduchu (nižší prašnost)

Nevýhody podlahového topení

Mezi relativní nevýhody patři:

• Podlahové topení vyžaduje kvalitní projekt dodaný oprávněnou organizací k této činnosti a vysokou kvalitu práce, neboť následné opravy jsou spojeny s nutností bourat podlahu
• podlaha (nášlapná vrstva) musí být z materiálu, který velmi dobře propouští teplo
• nábytek v místnostech musí mít nožičky, aby se teplo mohlo šířit i z prostoru pod ním
• delší doba reakce na změny požadavku na teplo

Pohoda prostředí

Příjemné vytápění budov je takové, kdy je u podlahy vyšší teplota vzduchu než v prostoru nad hlavou. Z hlediska hygienického je vhodné mít „nohy v teple“ a přitom dýchat chladnější vzduch.

Rozložení teploty vzduchu u podlahového vytápění je mnohem lepší než u radiátorového vytápění. Rovnoměrnější výškové rozložení teplot vzduchu v místnosti u podlahového vytápění značně pomáhá pocitu dobré tepelné pohody.

Ohřev topné vody tepelnými čerpadly či solárními systémy

Podlahové vytápění používá vodu s teplotním spádem 35/30 °C. To umožňuje využití  tepelných čerpadel  a solárních kolektorů k ohřevu topné vody pro tento způsob vytápění domů.

Při velkých venkovních mrazech se voda ohřeje pomocí tepelného čerpadla nebo solárního systému na určitou teplotu a podle potřeby se na vyšší teplotu dohřeje  plynovým kotlem. Při tomto způsobu ohřevu vody je do otopné soustavy  zapojena akumulační nádoba.

Rozdíly mezi teplovodním a elektrickým podlahovým vytápěním

Teplovodní podlahové vytápění dodává teplo do vytápěných místností vodou v trubkách. Použité trubky jsou z různých materiálů, různých průměrů a vzdáleností od sebe. Ukládají se do systémových desek, lišt nebo jiných konstrukčních prvků.

Elektrické podlahové vytápění je zcela odlišného typu. Pro jeho zřízení je třeba mít dostatečně dimenzovanou elektrickou přípojku a rozvody. Podobně jako teplovodní vytápění má i to elektrické samostatné topné okruhy. Každý elektrický okruh podlahového vytápění se připojuje na samostatný jistič.

V praxi se používá také elektro-teplovodní podlahové vytápění, které je kombinací obou způsobů – v podlaze jsou zabudovány jak teplovodní trubky, tak i elektrické topné kabely.

Elektrické podlahové vytápění

V podlaze jsou zabudovány volně ukládané  elektrické topné kabely, topné kabely pevně upevněné v  rohožích nebo elektrické topné fólie. Velikost vytápěné plochy může být třeba jen 1 m2 (např. v  koupelně), ale i desítky metrů čtverečních (ve velkých místnostech).

Základem tohoto způsobu vytápění je elektrický topný kabel, který musí do vytápěné místnosti předat takové množství tepla, aby byly pokryty tepelné ztráty. Kabely elektrického podlahového vytápění  lze přizpůsobit na jakýkoliv půdorysný tvar  vytápěné místnosti.

Výhody elektrického podlahového vytápění

Elektrické vytápění je značně odlišné oproti teplovodnímu, proto jsou i některé výhody a nevýhody jeho zřízení a používání jiné.

Výhody v porovnání s teplovodním podlahovým vytápěním jsou následující:

• jednodušší konstrukce (bez trubek a cirkulace otopné vody)
• neprovádí se tlaková zkouška potrubí
• provozní zkouška armatur a dalších částí soustavy
• odpadá odvzdušňování, seřizování armatur atd.
• vysoká účinnost elektrické otopné soustavy (dosahuje až 99 %) daná přeměnou elektrické energie na teplo v místě potřeby.
  

Nevýhody elektrického podlahového vytápění

Relativní nevýhody:

• požaduje se kvalitní projekt dodaný oprávněnou organizací k této činnosti a vysoká kvalita práce, neboť následné opravy jsou spojeny s nutností bourat podlahu
• elektrická přípojka a elektrické rozvody musí být dostatečně dimenzovány,velké množství elektrických jističů (samostatně pro každý topný okruh)
• vyšší provozní náklady