Podlaha pro podlahové vytápění
Vyžádejte si bezplatné poradenství
Struktura článku
Podlahové vytápění předává teplo zejména sáláním, kdy se nejprve ohřívají okolní plochy, stěny a předměty a následně vzduch. Sálavé soustavy se rozdělují na teplovodní a elektrické. V podlaze jsou instalovány buď trubky, nebo elektrické topné kabely (rohože, fólie). V případě přímotopného vytápění jsou trubky nebo topné kabely umístěny těsně pod nášlapnou vrstvou. Nejdůležitější je zajistit co nejlepší přenos tepla z trubek nebo elektrických topných kabelů do vytápěné místnosti. Materiály, kterými teplo prochází, musí mít co největší součinitel prostupu tepla, respektive co nejmenší tepelný odpor.
Druhy podlah podle výšky betonu
Podle typu vytápění jsou různé výšky betonové vrstvy a doba prohřátí betonu. Výška vrstvy betonu závisí na tom, jaký typ vytápění chceme používat. Čím je výška větší, tím déle trvá, než se beton prohřeje a začne předávat teplo do vytápěné místnosti.
Tabulka: Vztah vrstvy betonu vůči prodlevě vytápění a plošnému výkonu u elektrického podlahového vytápění.
Tabulka: Vztah vrstvy betonu vůči prodlevě vytápění a plošnému výkonu u teplovodního podlahového vytápění
Plošný výkon teplovodního podlahového vytápění závisí na způsobu provedení podlahového vytápění. U suchých montáží (např. z důvodu max. plošného zatížení) je obecně plošný výkon nižší než u mokrého způsobu montáže (v betonu). Výkon také ovlivňuje teplota a průtok topné vody, druh podlahové krytiny nebo rozteč pokládky trubek. Výkon navrhuje projektant tak, aby byly pokryty tepelné ztráty místnosti.
Prodleva vytápění představuje dobu, než se vrstva betonu prohřeje po celé ploše podlahy, teplo projde přes nášlapnou vrstvu a začne ohřívat okolní stěny a předměty a následně vzduch v místnosti. U přímotopného vytápění jsou topné trubky (nebo elektrické kabely) pokryty tenkou vrstvou pružného tmelu. Tato vrstva má za úkol vytvořit rovnou plochu, na kterou se pokládá nášlapná vrstva.
Nášlapná vrstva
Nejvyšší vrstva ve skladbě podlahy se nazývá nášlapná vrstva, protože se po ní chodí. Možností, po jaké vrstvě se bude chodit, je několik. Pro všechny použité materiály však platí jedna zásada – teplo z podlahy musí projít přes nášlapnou vrstvu v co největším množství. Nášlapná vrstva tedy nemůže být tvořena vysokým nebo hustým kobercem, přes který by prošlo jen málo tepla. Teplota na povrchu podlahy by z hygienických důvodů neměla v běžných obytných prostorech překročit 29 °C (v koupelnách, u bazénů atd. může být teplota vyšší, stejně tak v okrajových zónách). Toho se dá snadno dosáhnout použitím vhodného regulátoru teploty.
Materiál, z něhož je vyrobena nášlapná vrstva, má mít co největší součinitel prostupu tepla, respektive co nejmenší tepelný odpor. Počítá se s tím již při projektování podlahového vytápění, kdy se uvažuje s tepelným odporem nášlapné vrstvy maximálně 0,15 m2 K/W. Pro podlahy s podlahovým vytápěním jsou vhodné keramické dlaždice, dřevěné materiály, laminátové plovoucí podlahy a lehké koberce s nízkým vlasem, k novinkám patří mozaikové kamenné koberce. Tepelné odpory podlahové krytiny uvádí tabulka.
Velmi vzhledné podlahy je možné vytvořit dřevěnými parketami nebo deskami. Podlahy z tohoto materiálu jsou poněkud náročnější na preciznost provedení. Výsledný vzhled však výrazně vylepší design místnosti. U dřevěných podlah se rozlišuje pokládka na podlahu s větší výškou betonu nebo na renovovanou vytápěnou podlahu s výškou cca 15 mm.
Parketové dřevo smí obsahovat zbytkovou vlhkost max. 10 %. Dřevěné podlahy se pokládají na beton pomocí úchytného nebo lepicího systému. U podlahy o tloušťce desek do 14 mm se parkety pokládají přímo na lepicí pásky umístěné na betonu. Podlahy silné 20 nebo 22 mm mohou být pokládány buď stejně, nebo na dřevěný rošt. Dřevo je přírodní materiál a teplota i vlhkost na něj působí tak, že se roztahuje a smršťuje více než například keramické dlaždice. Pohybu způsobenému roztažením dřeva vlivem zvýšené vlhkosti lze zabránit poměrně jednoduše. K palubkovým deskám se připevní neoprenová lišta, která nepatrný pohyb desek bezpečně zachytí.
Textilní podlahové krytiny (koberce) se mohou použít jen tehdy, jestliže je znám jejich tepelný odpor. Koberce se mohou na betonový potěr volně pokládat, nebo k betonu mohou být přilepeny. V případě lepení se nesmí používat lepidla na bitumenové bázi. Koberec musí být nalepen po celé ploše volně, bez pnutí.
Výrobců vhodných materiálů a hotových výrobků je více, mnoho dlaždic a koberců se dováží ze zahraničí. Při nákupu je třeba se ptát ve specializovaných obchodech nebo si předem zjistit potřebné informace na internetových stránkách. Nedoporučuje se nakupovat v hypermarketech, kde nemají k dispozici vlastnosti výrobků. Je třeba zjistit, jaký má materiál tepelný odpor, což v mnoha supermarketech zjistit nelze.
Mezi novinky patří kamenný koberec, který má tepelný odpor srovnatelný s keramickou dlažbou. Při pokládce je nejprve podklad vždy penetrován materiálem, který doporučuje výrobce kameniva. Na základní „otevřenou“ strukturu povrchu se nanáší speciální třísložkový gel. Ten se nanáší speciálním gumovým hladítkem na epoxidy a spotřeba je různá s ohledem na použitou frakci kameniva. Doporučená frakce (zrnitost) kameniva se dodává v balení 2–4 mm nebo v balení 3–5 mm. Předpokládaná spotřeba kameniva o této zrnitosti je 1,25 kg/m2. Následuje uzavření struktury nanášením vybraného kameniva. Pokládka musí být provedena v rovinnosti cca 1 mm/m, aby výsledný povrch po uzavření vykazoval stejnou strukturu a nebyla vidět tzv. slitá místa. Takto položené koberce se udržují zametáním nebo mokrou cestou (vytírání mopem). Kamenivo pro koberce se vyrábí v mnoha barevných variantách, v přírodních tónech říčního a mramorového kamínku nebo v působivých odstínech perleťových kamínků.
Shrnutí na závěr
Podlaha pro podlahové vytápění může mít různou výšku betonu podle toho, zda se má vytápět způsobem akumulačním, poloakumulačním, nebo přímotopným. Nášlapná vrstva, po které se chodí, může být položena z různých materiálů. Zásadou však vždy je, aby propustila co nejvíce tepla do vytápěné místnosti. Před nákupem materiálu pro nášlapnou vrstvu je třeba znát součinitel prostupu tepla nebo tepelný odpor (reciproční hodnota). Velikost musí odpovídat hodnotám uvedeným v tabulce, aby bylo zajištěno hospodárné předávání tepla (aby teplo nezůstávalo v nášlapné vrstvě).
