Poznejte výhody a nevýhody podlahového vytapení

Úvod do podlahového vytápění

Známe několik způsobů, jak v současné době vytápět. Mezi nejmodernější a oblíbené způsoby patří podlahové topení, které je instalováno hlavně v novostavbách nebo při rekonstrukcích. Níže v krátkosti přiblížíme vlastnosti podlahového vytápění s uvedením jeho hlavních výhod a nevýhod.

Principy fungování podlahového topení

Podlahové vytápění  patří k takzvaným nízkoteplotním vytápěcím systémům, proto  ho přirozeně řadíme k dnešnímu standardu při instalacích do nízkoenergetických domů.  Při konvenčním vytápění (radiátorové, konvektorové) předává topné těleso své teplo okolnímu vzduchu, který pak předává teplo stěnám obytného prostoru.

Vzhledem k tomu platí, že teplota vzduchu v místnosti je vyšší, než je samotná teplota stěn. V místnostech tak vzniká zvýšené proudění (zvýšená prašnost) vzduchu a samozřejmě i značný rozdíl teplot vzduchu pod stropem a u podlahy.

Na rozdíl od konvenčního vytápění je  podlahové vytápění charakteristické rovnoměrným rozložením teploty, a tím i značně menším prouděním vzduchu (to představuje zároveň i nižší prašnost).

Podlahové vytápění se vyznačuje sálavou složkou, kterou dochází k ohřívání okolních stěn. Od stěn se následně ohřívá vzduch, čímž se zachová i optimální relativní vlhkost vzduchu. Optimální vlhkost vzduchu je v rozmezí od 45 do 55 %.

U podlahového vytápění, vzhledem k jeho nízké teplotě, se vzduch až tak nevysušuje (což má příznivý vliv na dýchací cesty), jako je tomu u radiátorů (způsobeno vysokou teplotou vody v radiátorech), kde častokrát klesá pod 40 %.

Jelikož se jedná o  nízkoteplotní vytápěcí systém, povrchová teplota podlahy je poměrně nízká, standardně od 22 do 25 °C tak, abychom v místnosti dosáhli komfortní teploty vzduchu (optimální teplota je 21, resp. 22 °C).

V místnostech s dlouhodobým pobytem osob, např. obývací pokoj, může být z hlediska hygienických norem teplota povrchu podlahy maximálně 29 °C. V místnostech s krátkodobým pobytem osob, např. v koupelně, může být teplota povrchu podlahy až 35 °C.

Ideálním způsobem ohřevu teplonosného média u podlahového vytápění je např.  kondenzační kotel s moderní regulací, který pracuje nejefektivněji/nejúsporněji právě v nízkoteplotním režimu, kterým je charakteristické právě podlahové vytápění.

Stejně vhodným vytápěcím systémem pro podlahové vytápění jsou např.  tepelná čerpadla, resp.  solární systémy. Níže si stručně shrneme hlavní výhody a nevýhody podlahového vytápění.

Výhody podlahového vytápění

V první řadě jde o  estetické a prostorové hledisko. V pokojích není potřeba instalovat radiátory, které zabírají místo, a navíc není vhodné cokoliv nad a před ně umisťovat. V případě podlahového vytápění je vytápěcí potrubí skryté v podlaze, v prostoru tedy nezabírá žádné místo.

I utírání prachu z radiátorových těles je mnohem komplikovanější než utírání prachu z podlahy. Také platí, že víření prachu u podlahového topení je minimální (na rozdíl od klasického radiátorového topení).

Často se můžeme v různých diskusích setkat s názorem, že vzhledem k nízké teplotě podlahy během vytápění, nebývají místnosti dostatečně vytopené! Není to pravda. Podlahové vytápění je nízkoteplotní  systém s velkou vytápěcí plochou  – řádově větší, než je plocha klasických radiátorových těles.

To znamená, že  podlahové topení umí dodat vzhledem k jeho ploše větší množství nízko-potenciálového tepla, než jsou schopny předat radiátory při mnohem vyšší teplotě teplonosného média. Nižší teplota teplonosného média zároveň znamená úsporu nákladů na vytápění.

Podlahové topení dodává do obytného prostoru hlavně sálavé teplo. Sáláním se ohřívají pevné předměty v pokojích a následně od nich dochází k přenosu tepla vzduchem. Velká topná plocha podlahového vytápění zajišťuje rovnoměrné teploty nad celou podlahovou plochou, a to i v obytných místnostech s vysokými stropy (na rozdíl od vytápění radiátory, z nichž teplo stoupá rychle vzhůru a nerozkládá se do prostoru tak optimálně jako teplo z podlahového topení).

Bezúdržbové vytápění

Další výhodou podlahového topení je jeho  bezúdržbovost. Samozřejmě, za podmínky odborné montáže a použití materiálů od renomovaných výrobců. Vzhledem k minimálnímu víření prachu v obytných prostorách je tento vytápěcí systém vhodnou volbou pro alergiky, resp. astmatiky.

A jak již bylo zmíněno,  zajišťuje optimální vlhkost v obytných prostorách. U podlahového vytápění neexistuje riziko popálení, jelikož se jedná o nízkoteplotní systém s maximální teplotou 35 °C.

Dlouhé vytápění

K ohřevu podlahy je potřeba delší čas než u radiátorů, ale vzhledem k akumulační vlastnosti podlahy, tato zůstává příjemně teplá i několik hodin po odstavení zdroje tepla.

Podlahové vytápění je možné instalovat téměř pod všechny druhy podlah. Čím má podlaha menší tepelný odpor, tím lepší přestup tepla je do prostoru zajištěn.

Nad podlahové vytápění se nedoporučuje instalovat dřevěná podlaha, resp. tlusté koberce. Vhodným materiálem je  keramická dlažba nebo PVC, vinyl, které májí vynikající tepelnou vodivost.

Nevýhody podlahového vytápění

Za nevýhodu podlahového vytápění lze považovat jeho  pomalou odezvu, což znamená, že čas nahřátí vytápěcího systému a vytopení prostoru je delší než u klasického radiátorového topení. Tato nevýhoda je však vyvážena velkou setrvačností akumulované spotřeby energie v samotné podlaze.

To znamená, že vychladnutí podlahy trvá delší dobu. Nejlépe se tedy použije v obytných prostorech, které jsou v provozu poměrně dlouhé období a ne tam, kde je třeba zajistit rychlý ohřev obytného prostoru v krátkých vytápěcích cyklech.

Pokud je podlahové vytápění realizované z kvalitních materiálů, podle správných technologických postupů a v požadované kvalitě, tak jsou poruchy podlahového topení poměrně vzácné.

Investiční náklady – cena za instalaci podlahového vytápění je sice vyšší než u klasického radiátorového vytápění, proto je potřeba při rozhodování vyhodnotit náklady na instalaci, ale dokáže se odvděčit vyšším komfortem a nižšími náklady na provoz.

Asi poslední nevýhodou podlahového vytápění je problematika rozmístění pevného nábytku.

Je vhodné, aby se již v době přípravy projektu uvažovalo o jeho rozmístění tak, aby v konečném důsledku nepokrýval větší část plochy podlahy, protože v takovém případě je teplo zachyceno hlavně v nábytku a není distribuováno do prostoru v dostatečné míře, což by mohlo v konečném důsledku způsobit nedostatečné vytápění místností.

Přesto se ale návrh podlahového vytápění řeší i pod tímto nábytkem – a to s ohledem budoucích změn užívání místností nebo rizika „studených“ tepelných mostů.